Možná máš pocit, že od rána běžíš maraton. Role se střídají jako kulisy v divadle – máma, partnerka, kolegyně, dcera, přítelkyně… A někde uprostřed toho všeho se ztrácíš ty.
Tvůj dech je mělčí, myšlenky tě honí a na „jen tak být“ už ani nepamatuješ.
Tady se zastavíme.
Položíš všechny úkoly na zem. Sundáš plášť „musím“. Přijdeš jen ty – se vším, co právě je.
Čeká tu na tebe útulno, kde se nemusí nic dokazovat. Místo, kde tě obklopí péče, dotek, naslouchání… ať už přineseš příběhy, slzy, smích nebo ticho.
Tohle není jen relax. Je to návrat domů – k sobě.
Cítím, jak se moje tělo uvolňuje. Ramena klesají. Myšlenky se zpomalují.
Dlaně, které se mě dotýkají, jsou teplé, klidné, bez očekávání.
Najednou je v pořádku všechno, co cítím – i slzy, i smích, i ticho.
Jenom jsem… a to stačí.
Možná si už ani nepamatuješ, kdy tě někdo držel jen proto, abys mohla povolit.
Kdy se někdo naladil na tvůj dech, vnímal každý signál tvého těla a byl tu jen pro tebe – bez hodinek, bez posuzování, bez očekávání.
V OPEČOVÁNÍ se čas zpomaluje. Každý dotek, vůně i slovo tě vede zpět k sobě. To, co tady zažiješ, jinde nedostaneš – protože to není technika, ale opravdová přítomnost.
Tohle není masáž, kde se odříká naučená rutina. Tady někdo opravdu cítí tebe – tvé tempo, dech, napětí, i to, co se bojíš pustit. Dovolíš si povolit. Nejen svaly, ale i mysl. Je to objetí pro celé tvé já, ze kterého se nechce vstávat.
Nejde o náhodný olej z regálu. Každá kapka je vybraná s intuicí, která slyší tvé tělo i mezi slovy. Vůně, která tě obejme, ti dovolí zpomalit a vrátit se sama k sobě. Taková, kterou si tvé tělo zapamatuje a bude se po ní stýskat.
Kdy naposledy tě někdo vyslechl tak, že jsi nemusela nic vysvětlovat? Držím prostor pro všechno – pro tvé myšlenky, slzy, smích i mlčení. Nic není moc, nic není málo. Můžeš být celá ty a vědět, že tady jsi v bezpečí.